Když někdo nechá dítě bez dozoru, těžko může čekat, že to skončí bez úhony. Někdy by jistě i mohlo, kdybychom na děti alespoň po očku koukali. Jenže, když tatínek usne, dítě si může dělat naprosto, co chce. A tak se stalo to, co táta ani máma nechtěli, malý Tomášek počítač rozbil, byla to taková malá demolice. Tatínek ho ale potřeboval ke své práci. Museli koupit nový. Kdo by se ale na Tomáška zlobil, to spíš tatínek zpytoval svědomí, že ho nechal na pár minut bez dozoru, když zamhouřil oči.
Hřiště
Bylo oblíbené, chodili jsme na něj po celou „základku“, bylo naše. Teď mělo zmizet, protože pozemek koupil nějaký investor a měl s ním bůhví jaké plány. Všichni jsme čekali, co bude, a tipovali co nám za barákem vyroste. Nestačili jsme se divit. On tam pro všechny děti z města, vytvořil naprosto nádherné hřiště a spoustu dalších vychytávek. Své místo si tam našli malí i velcí. Nikdo z nás to tedy opravdu nečekal.